Již v první polovině příštího roku by mohli podnikatelé dostat peníze na propagaci výrobků, které získaly chráněné zeměpisné označení a chráněné označení původu v Evropské unii. Jde například o Lomnické suchary, Štramberské uši či Hořické trubičky. Celkem zatím získalo toto označení devět českých regionálních specialit. Chráněná označení jsou zatím omezena pouze na potraviny a zemědělské produkty.
Dotace na propagaci
"Producenti takových výrobků budou moci získat dotaci na propagaci až ve výši 80 procent z nákladů na ni, 50 procent zaplatí unie a 30 procent český stát," říká Jiří Kolařík z oddělení pro ochranu průmyslového vlastnictví ministerstva zemědělství.
Čeká se však zatím ještě na to, až chráněné označení Evropské unie získají další české výrobky. Evropská komise již schválila registraci dalších devíti označení, například Českého kmínu, Karlovarských oplatek, Pardubického perníku či Všestarské cibule. Nyní běží půlroční lhůta, kdy se mohou proti registraci ohradit jednotlivé členské státy. Zatím žádná země námitky nepodala, v případě Karlovarských oplatek to však lze z německé strany očekávat
O konkrétní podobě dotačního programu se zatím jedná. Není tak zatím známo množství prostředků ani přesné vymezení oblastí, na které bude možné peníze použít. V rejstříku Evropské unie je dosud zapsáno přibližně 720 označení původu a zeměpisných označení. Jsou však někdy zaměňována s takzvanou Ochrannou známkou Evropského společenství. Zatímco však u unijní ochranné známky si podnikatel registruje značku, kterou nikdo jiný nemůže v rámci unie používat, v případě označení původu a zeměpisných označení se registrace vztahuje k nějaké tradiční receptuře, která je zeměpisně ohraničena a daný produkt potom může na určitém uzemí vyrábět kdokoli, kdo splní podmínky.
Historická a místní tradice
Označení původu se pak liší od zeměpisných označení tím, že je udělováno výrobkům z oblastí, kde jsou specifické přírodní podmínky jako půda či podnebí. U zeměpisných označení pak stačí historická tradice výroby v dané oblasti. Velkou výhodou je, že při získávání zeměpisných označení a původu zaplatí živnostník pouze správní poplatek 500 korun Úřadu průmyslového vlastnictví za to, že postoupí žádost Evropské komisi. Získání ochranné známky společenství přitom přijde na poplatcích minimálně na 50 tisíc korun.
Hlavní důvod pro získání označení původu či zeměpisných označení je však podle předsedy Sdružení výrobců hořických trubiček Luďka Dlouhého jiný. "Obávali jsme se toho, aby označení Hořické trubičky nepoužil někdo z velkých potravinářských výrobců. Přestože se za zapsání neplatí téměř žádné poplatky, něco vás bude stát právní zástupce. U nás se to pohybovalo v řádech desetitisíců korun," říká. "Předpokládáme, že to hořické trubičky zviditelní a evropské známky také pomohou při další prezentaci našich výrobků," dodává k tomu Dušan Šeps ze společnosti Pravé hořické trubičky, která je také členem sdružení.
Problémem zatím je relativně dlouhá doba, než se podaří chráněné označení získat. Ta se podle Kovaříka průměrně pohybuje mezi dvěma a půl až třemi roky. Zájemce o registraci chráněného označení musí nejprve podat žádost k Úřadu průmyslového vlastnictví (www.upv.cz).
Ten ji pak po přezkoumání, na které má tři měsíce, předává Evropské komisi, kde je lhůta jednoho roku. Reálně však proces, kdy unijní úředníci posuzují, zda výrobek je natolik specifický, že si takové označení zaslouží, trvá několik let. Důvodem jsou požadavky Komise na další doplňující údaje. Známka je definitivně registrována zveřejněním v úředním věstníku Evropské komise.
