Americký státní dluh je jako tikající časovaná bomba, která čeká na explozi. Roste asi o 1,4 miliardy dolarů denně, tedy skoro o milion dolarů za minutu. A na každého Američana od novorozeňat po důchodce připadá skoro 30.000 dolarů zadlužení. Napsala to agentura AP.

Státní dluh USA nyní dosahuje ohromujících 9,13 bilionu dolarů. Jeho výše se může týkat všech Američanů, protože splácení jeho úroků zatěžuje zdroje, které by vláda potřebovala jinde.

Stejně jako majitelé domů, kteří si vzali hypotéky s pohyblivým úrokem, vláda čelí možnosti, že se dosud relativně nízké úroky zvednou a zvýší finanční dopady.
Dokud je někdo ochoten půjčovat americké vládě peníze, není státní dluh na očích a nikdo na něj příliš nemyslí.

Rozpočtový problém

Splátky úroků dluhu by však s růstem úrokových sazeb mohly omezit jiné rozpočtové výdaje a vést k vyšším daním nebo škrtům v penzijních či jiných programech. Nebo k obojímu. A den zúčtování by mohl přiblížit velký hospodářský pokles, který podle některých ekonomů nemusí být daleko.

Státní dluh kumulující každoroční rozpočtové schodky dosáhl v lednu 2001, kdy přišel do Bílého domu George Bush, 5,7 bilionu dolarů. Až bude v lednu 2009 odcházet, bude činit asi 10 bilionů.

To je 10.000.000.000.000, tedy o řád výš, než mají k dispozici známé "hodiny státního dluhu" poblíž newyorského Times Square. Když byl tento ukazatel patřící soukromému vlastníkovi v roce 1989 instalován, dosahoval dluh 2,7 bilionu.

Nejdražší jsou penze a zdravotnictví

Největší část federálního rozpočtu jde na penzijní a zdravotní programy, za nimiž následuje obrana. A na třetí místo se dostaly rychle rostoucí úroky státního dluhu, které loni dosáhly 430 miliard dolarů.

V roce 1975 činil dluh 35 procent HDP, zatímco dnes to je 65 procent. Za druhé světové války sice tento podíl dosáhl 120 procent, ale i tak je to velká zátěž.
Kdo Washingtonu všechny ty peníze půjčuje? Třeba obyčejní investoři, kteří kupují vládní dluhopisy. Jsou to také banky, penzijní a investiční fondy, stejně jako americké státy a stále více cizí vlády. Na ty všechny připadá 5,1 bilionu "veřejně drženého" dluhu. Další čtyři biliony dluží stát penzijnímu programu a dalším vládním účtům.

Velké americké obchodní deficity podporují zahraniční investice do dluhopisů a cenných papírů v dolarech. Konec konců, ohromné sumy, které Američané v dolarech platí za dovezené zboží, musí někam jít. Ale tato dynamika se může změnit.

Přijde bod zlomu?

"V den, kdy Číňané, Japonci nebo Saúdští Arabové řeknou: už jsme nakoupili dost vašich papírů, pak bude dluh - jakkoli velký - nezvladatelný," varuje Stanley Collender, šéf konzultační firmy Qorvis Communications a bývalý rozpočtový analytik Kongresu.

Nedávný výrok jednoho čínského poslance, že by Čína měla kupovat víc eur namísto dolarů, přispěla k poklesu indexu Dow Jones o více než 300 bodů.
Zahraniční vlády a investoři mají nyní asi 2,23 bilionu dolarů, tedy asi 44 procent, veřejně drženého amerického dluhu. To je o 9,5 procenta víc než před rokem.
Japonsko má 586 miliard, Čína 400 miliard a Británie 244 miliard dolarů. Na Saúdskou Arábii a další vývozce ropy připadá 123 miliard amerického dluhu.

Čína má USA v rukou

"Půjčovat si stovky miliard dolarů od Číny a ropných zemí ohrožuje nejen budoucnost naší ekonomiky, ale i naši národní bezpečnost. Musíme zajistit, aby země kontrolující náš dluh nekontrolovaly i naši bezpečnost," řekl republikánský senátor George Voinovich.

Demokraté kritizují rozpočtové deficity, které za šest let, kdy vládl Bush a republikáni ovládali Senát, stále rostly. "Platíme na úrocích čtyřikrát víc, než utratíme na vzdělání," řekla předsedkyně Sněmovny reprezentantů, demokratka Nancy Pelosiová. Republikáni nyní zase obviňují z rozpočtové nezodpovědnosti demokraty.

Nicméně státní dluh bude asi velmi obtížné podstatně snížit, ať bude v Bílém domě kdokoli a v Kongresu kdokoli. Průzkumy totiž ukazují, že voličům se sice nelíbí zadlužování, ale návrhy na splácení již existujícího dluhu v nich žádné nadšení nevyvolávají.

A kandidáti obou stran před volbami příští rok mluví sice o omezení rozpočtového deficitu, ale o státním dluhu padne jen občasná zmínka.