V listopadu 2008 vydává asi nejznámější finanční historik Niall Ferguson knihu The Ascent of Money (Vzestup peněz). Je ironií, že jedna z nejlepších analýz, popisujících, jak obrovskou roli hrají vyspělé finance, úvěry a dluhy v ekonomice, vychází právě ve chvíli, kdy se svět dostal na hranu finančního kolapsu a upadá do nejhorší recese od Velké deprese třicátých let.
Rok 2008 se do historie zapíše jako rok Pádu peněz. Jako rok, kdy prudce klesla hodnota všeho kromě hotovosti. Domů, akcií, úspor v podílových i penzijních fondech. Heslo dne zní: All you need is cash (Potřebuješ jen hotovost). Byl to rok, který nám tvrdě ukázal, že důvěra je ve financích vším. Když se ztratí, začne bankovnictví jako krevní oběh ekonomiky kolabovat a celé hospodářství padá do útlumu.
Kasino na Wall Streetu
Při pohledu zpět se dají vystopovat tři začátky velké finanční krize 2008, řada milníků a pár výrazů, které se ujaly jako její synonyma. Nejchytlavějšími byla hamižnost bankéřů a Wall Street, proměnivší se z respektované burzy v kasino.
Černý rok 2008 začal už v srpnu roku předchozího. Tehdy vyplulo na povrch, jak velkým problémem jsou americké hypotéky a hlavně styl, kterým s nimi banky obchodovaly a pojistily se proti ztrátám z nich.
Finanční domy za oceánem roky půjčovaly na dům i lidem, kteří měli velmi malé a nejisté příjmy, nebo dokonce žili jen ze sociálních dávek. Do těchto obchodů je hnal i tlak politiků. Community Reinvestment Act, prosazený už v roce 1977 demokratickým prezidentem Jimmym Carterem, vybízel finanční domy, aby půjčovaly lidem i v chudých oblastech.
Podstatnější vliv na rozjezd krize měla ale touha bankéřů po zisku. Příležitostí, jak dobře vydělat, však ubývalo. Všichni lukrativní klienti už ve Spojených státech, Británii nebo Irsku po letech obrovského boomu nemovitostí a hypoték půjčku na bydlení měli. Takže zákazníci se logicky lovili v riskantnějších vrstvách.
Právě tady bankéři překročili hranu mezi zdravým rizikem a hazardem, aniž by si to uvědomili. Měli pocit, že se díky sofistikovaným finančním produktům dobře jistí. Příběh, kterak se špatné hypotéky smíchaly s dalšími zdravějšími finančními produkty a prodávaly jako cenné papíry, je už notoricky známý. Právě přes ně se začala šířit panika: kdo všechno to nakoupil? Kdo je nakažený? Důvěra padala ze dne na den.
Princip byl stejný jako strach z nemoci šílených krav šířené masokostní moučkou. Nikdo netušil, co všechno je v cenných papírech s technologickými a většině lidí nesrozumitelnými zkratkami CDS (credit default swap) a CDO (credit default obligation) skryto.
Hloubku zásahu postupně odkrývaly renomované banky, a zdaleka nejen americké: Citibank, švýcarská UBS, německá Deutsche Bank, rakouská Erste, belgický Fortis... Ztráty se počítají v miliardách dolarů. Nejbohatší muž světa, investor Warren Buffett tyto "cenné" papíry trefně nazývá zbraněmi hromadného ničení. V té chvíli, ale rozsah zkázy dohlíží málokdo.
Domino kolapsů a destrukce bohatství
V březnu začíná ostřejší fáze. Kolabuje investiční banka Bear Stearns - jeden z pilířů Wall Streetu. Americké úřady ji kvapně zachraňují prodejem do rukou JP Morgan Chase. V té chvíli už ministr financí Hank Paulson tuší, že ho čekají horké měsíce.
Bývalému šéfovi Goldman Sachs ale ještě nedochází, že bude už za pár měsíců řídit největší záchranu finančního systému za poslední století. Šéf americké centrální banky Fed Ben Bernanke je na ni teoreticky dobře vybaven. Jako akademik se na Princetonské univerzitě léta zabýval studiem Velké deprese třicátých let. Málokdo z ekonomů dostane šanci vyzkoušet si svá poučení a teorie v praxi. Bernanke ji má. Po celou dobu vystupuje jako aktivní hráč a zkouší na záchranu finančního systému všemožné recepty.
Před blížícím se kolapsem nejhlasitěji varuje pokořitel britské libry, investor George Soros. Dlouho je považován za zbytečného sýčka. První srovnání s Velkou depresí otiskne ve Financial Times už v lednu. "Mocný globální finanční systém je postavený na falešných představách, a proto je riziko, že zkolabuje," prohlašuje v červnu pro World Business News. "Nyní vidíme krachy a destrukci úvěrů i bohatství." Od chvíle, kdy tato slova pronese, se newyorský akciový index Dow Jones propadne o 40 procent.
Krize se už dávno rozšířila mimo Ameriku. Na splátky domů nemá mnoho Britů, Irů a Španělů. Populární pobřeží Costa Bravy a další turistické regiony jsou plné rozestavěných domů, na které na jednou nikdo nemá. Španěly zasáhne krize velmi silně. Stavebnictví a reality tam před pádem tvořily skoro třetinu výkonu ekonomiky a v řadě regionů dávaly práci polovině lidí. Překvapivě dobře se ale, na rozdíl od amerických, francouzských nebo německých, drží španělské banky.
Iluze českého ostrova stability
Britové vidí, že je zle, už v září 2007. V babím létě zažívá finanční velmoc poprvé od viktoriánských časů útok vkladatelů na banku. Šíří se zprávy, že Northern Rock má kvůli hypotékám vážné problémy a fronty před pobočkami se už nedají zastavit. Nakonec musí banku zachránit a znárodnit labouristická vláda Gordona Browna. Málokdo v té chvíli tuší, že do roka se státní záchrana a zestátňování bank stane běžnou praxí na obou březích Atlantiku.
Čeští politici i ekonomové tvrdí až do léta, že krize se nás netýká. A do značné míry mají pravdu. České banky se na rozdíl od západních do žádných obchodů s rizikovými hypotékami a cennými papíry nepustily. Naší výhodou je, že české finance nejsou příliš vyspělé. Koruna prudce sílí. Investoři považují Česko za ostrov stability v Evropě pomalu upadající do recese. Exportéři si stěžují a tlačí vládu a Českou národní banku, aby proti sílící měně zasáhly.
Ministr financí Miroslav Kalousek představuje státní rozpočet, který počítá s růstem ekonomiky v roce 2009 o 4,8 procenta. Už tehdy je to přehnaně optimistické, nicméně většina ekonomů stále očekává, že hospodářství bude stoupat asi o tři procenta.
Nejen nás ale celý svět v té chvíli pálí spíš než krize drahé potraviny a ropa. Ta v červnu stoupá ke 150 dolarům za barel. Mediální hvězdou se stává Argun Murti, expert na suroviny z tehdy ještě investiční banky Goldman Sachs. "Do půl roku se ropa přiblíží 200 dolarům za barel," prohlašuje.
Šéfové Gazpromu jdou ještě dál, čekají, že vystoupá na 250 dolarů za barel. Rusko se topí v petrodolarech a v srpnu sebevědomě zaútočí na Gruzii. Dnes stojí barel 40 dolarů, nejméně od roku 2004. Ruskem zmítá těžká krize, stát nevyplácí mzdy a penze a lidé demonstrují v ulicích. I benzin a nafta v Česku tak levné jako dnes roky nebyly.
Zachraňujeme, zestátňujeme
Zásadní zlom přichází v září. V pondělí 8. politici v Americe zachraňují hypoteční banky Fannie Mae a Freddie Mac. Za pár dní se ale na hranu krachu dostává investiční banka Lehman Brothers. Do špatných hypoték se obula příliš. Ministr financí Hank Paulson poprvé říká "ne" a státní pomoc odmítá.
Lehman Brothers krachují a ze světových financí se definitivně vytrácí důvěra. Banky si přestávají půjčovat mezi sebou navzájem. Výrazně zpřísňují podmínky pro půjčky lidem i firmám. Ekonomika se zastavuje. Země eurozóny upadají do recese, Amerika je následuje. Už je zřejmé, že finanční krize se mění v hospodářskou. Ta první se Česku vyhnula, druhá nás poznamená a už ji cítíme. Na finanční krizi prodělali jen lidí, kteří investovali do akcií či fondů. Ta ekonomická bude mít výrazně hlubší dopady.
Události nabírají rychlý spád. Za normálních okolností by každá z nich aspirovala do ročenek. Teď je v rychlém sledu skoro nestíháme vnímat.
Pádem Lehman Brothers začíná nejdivočejší týden na Wall Streetu za sto let. Amerika zachraňuje a zestátňuje největší světovou pojišťovnu AIG. V té chvíli je zřejmé, kdo všechny ty riskantní obchody bankám pojistil. Jsou ale tak úzce provázané s běžnými důchodovými, životnými a jinými pojistkami, že AIG si politici nemohou dovolit nechat padnout. Následuje největší spořitelna Washington Mutual, Citibank... Končí éra investičních bank. Goldman Sachs a Morgan Stanley, které jako jediné přežily, se ochotně podřizují přísnější regulaci a mění se na klasické banky.
Až depresi vystřídá naděje
Ad hoc pomoc už nestačí, a tak politici horečně vymýšlejí záchranné plány. Těm ambiciózním, jako Baracku Obamovi nebo Nicolasi Sarkozymu, se otevírá prostor k aktivistickým krokům a mohutným veřejným zásahům, které by jinak neměly šanci projít. Správný recept má koncem října jako první Gordon Brown. Jeho vláda zaručí všechny půjčky mezi bankami. Strnulé půjčky se alespoň trochu rozjíždějí. Nápad opisuje Evropská unie i Amerika.
Krize už je ale hluboko v ekonomice i v Česku. Škoda Auto omezuje výrobu. "Vůbec nedokážeme stanovit cíl výroby na rok 2009," přiznává předseda představenstva Reinhard Jung. Firmy propouštějí po tisících a chystají se na horší časy.
Vláda sepisuje rezervní záchranný plán, opozice sekunduje vlastním. Spořivý prezident Václav Klaus vybízí lid: "Utrácejte, utrácejte, utrácejte." Jen tak pomůžete ekonomice. Masivní slevy začínají už před Vánocemi. Obchodníci se bojí, že zájem zákazníků opadne. Přes polovinu Čechů se podle agentury Median pár dní před Novým rokem kvůli hospodářské krizi vážně obává budoucnosti.
Do odhadů, jak bude napřesrok, už se radši nikdo nepouští. Jediné, co víme, je, že vůbec nic netušíme. Tahle krize je ale krizí psychologickou. Roztočila ji ztráta důvěry a optimismu. Nejlépe se z ní dostanou ti, kterým se rychle vrátí. lenka.zlamalova@economia.cz
