Zadlužené evropské země, které nastoupily cestu ozdravování veřejných financí, si mohou vzít za příklad Irsko, které nastartovalo plány razantních rozpočtových úspor už předloni, kdy na něj tvrdě dolehla globální finanční krize. Díky nim si Irsko získalo zpět důvěru investorů a jeho ekonomika by měla příští rok růst tempem výrazně nad průměrem celé eurozóny.

Při zběžném pohledu je na tom Irsko stejně špatně nebo hůř než země jižní Evropy v čele s Řeckem, o nichž se v nynější dluhové krizi nejčastěji mluví jako o adeptech na státní bankrot. Irský rozpočtový deficit loni kvůli těžkému propadu ekonomiky dosáhl 14,3 procenta hrubého domácího produktu a byl ještě o něco vyšší než schodek Řecka, k němuž se letos investoři otočili zády. Letos má irský schodek klesnout na 11,6 procenta a pod tříprocentní limit Evropské unie se má dostat v roce 2014.

Irská ekonomika po loňském rekordním propadu o 7,1 procenta letos ještě mírně klesne, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) i statistický úřad Evropské unie Eurostat jí však předpovídají pro příští rok oživení o tři procenta. Mezinárodní měnový fond čeká v roce 2011 v celé eurozóně růst jen o 1,5 procenta.

Ačkoli úroky desetiletých vládních obligací má Irsko stále vysoké, výnosy z dvouletých dluhopisů jsou nyní kolem 1,8 procenta, výrazně pod španělskou úrovní 2,5 procenta. Podle analytiků je to zásluhou toho, že irská opatření si získala důvěru investorů.

"Na Irsko se hledí jako na zemi, která si vede z hlediska obnovování důvěry trhů lépe než většina ostatních," řekl agentuře Reuters analytik Jon Levy ze společnosti Eurasia Group. "Jsou tu stále určité obavy, zejména co se týče bankovního sektoru - převládá však pocit, že udělali více než většina jiných a přitom s docela slušným stupněm domácího konsenzu," dodal.

Irsko bylo těžce zasaženo finanční krizí a bublinou realitních úvěrů, která poháněla růst několika minulých let. Když bublina splaskla, odhalila se realita nekrytých mandatorních výdajů a Dublin musel začít s jejich škrtáním, napsal list The Wall Street Journal (WSJ).

Reformy zahájeny dříve

Výhodou Irska je, že s nezbytným omezováním rozpočtových excesů začalo o rok a půl dříve než Řecko, k němuž se nyní připojují země jako Portugalsko, Španělsko a Itálie. Ty se přitom v době recese podobně jako řada ostatních zemí v čele s USA vrhly na cestu keynesiánského utrácení ve jménu podpory poptávky a ekonomiky, což je nyní dovedlo k neudržitelným deficitům, ztrátě důvěry investorů a hrozbě platební neschopnosti, píše WSJ.

Nepřerušovaný růst let 1994 až 2007, kdy se Irsku říkalo "keltský tygr", se zrodil z předešlé fiskální krize z poloviny 80. let způsobené nadměrnými vládními výdaji. Irsko poté odstartovalo ekonomické reformy zaměřené na nabídkovou stranu a ztělesněné zejména výrazným snížením daní, které oživilo dynamiku soukromého sektoru. Dlouhá léta hojnosti však přinesla sebeuspokojení a vládní výdaje v desetiletí do roku 2007 vzrostly o 138 procent, zatímco ekonomika se zvýšila jen o 72 procent, řekl WSJ Constantin Gurdgiev z dublinské Trinity College.

Po vypuknutí krize sice irská vláda vydala velké peníze na záchranu bank a náklady této sanace stále rostou, zároveň však veřejnost připravovala na snižování výdajů. To začalo v říjnu 2008 seškrtáním mezd ve státním sektoru o deset procent a do konce loňského roku Irsko omezilo celkové výdaje o zhruba pět procent HDP. Daňové příjmy vláda posílila spíše rozšířením daňové základny, včetně například zdanění minimálních mezd, než pouze zvýšenými daněmi pro bohaté. Klíčové ale podle WSJ bylo, že si Irsko zachovalo nízkou daň z firemních zisků ve výši 12,5 procenta.

Letošní rozpočet vláda seškrtala o další čtyři miliardy eur (104 miliardy Kč) a pro příští rok chce snížit výdaje ještě o tři miliardy eur. Zaměstnanci veřejného sektoru mají nyní platy proti období před krizí nižší až o 20 procent a výrazně omezeny jsou podpory v nezaměstnanosti, rodičovské přídavky a další sociální dávky.

Sociální neklid je mírný

Na rozdíl od Řeků přistoupili Irové k drastickým škrtům střízlivě. Objevují se sice stávky a protesty, sociální neklid je však mírný a málokdo očekává, že by se v Irsku udály rozsáhlé násilné střety řeckého typu.

Irské odbory požadují, aby větší zátěž nesli bohatí, vědí však, že snižování deficitu je životně důležité, pokud se země nemá dostat na pokraj bankrotu jako Řecko. Předák kongresu odborových svazů Jack O´Connor sice v rozhovoru pro Reuters v případě dalšího snižování mezd nevyloučil možnost širších odborářských akcí, uvedl však také, že větší nepokoje by mohly nadělat více škody než užitku, protože by odradily zahraniční věřitele.

Míra nezaměstnanosti je nyní v Irsku na 16letém maximu téměř 14 procent a Irové vědí, že špatné časy ještě zdaleka nekončí, země má však díky utažení opasků dobré vyhlídky do budoucna.

Podle poslední zprávy OECD o irské ekonomice přináší pokles mezd, který odpovídá poklesu domácí poptávky, "znatelné zlepšení cenové a nákladové konkurenceschopnosti Irska, což může vést k tomu, že ekonomický růst bude rychlejší, než se čekalo". Ekonomové se vesměs shodují, že jinudy v podstatě ani cesta pro země eurozóny nevede, pokud se nechtějí jednotné měny vzdát nebo vyhlásit bankrot.