Zahraniční společnosti na České republice vysoudily již více než 14 miliard. Ve světovém žebříčku arbitráží je na předních místech. A to i přesto, že před dvěma lety prohlásil současný ministr financí Miroslav Kalousek, že už nebudeme pro zahraniční investory otloukánkem.
Podle objektivních statistik, které evidují počet vedených žalob, je na tom Česko pořád bídně. Poslední žebříček OSN nás v tomto směru řadí s patnácti arbitrážemi na třetí místo na světě. A zatímco dosud prohrála republika v mezinárodních arbitrážích o ochranu investic kolem 14 miliard korun, v probíhajících sporech jde o dalších dvacet miliard.
Na druhou stranu, z osmi nejvýznamnějších arbitráží posledních let Česko pětkrát plně uspělo, a dvakrát došlo ke smíru. Daňoví poplatníci mohou živit -byť obezřetně - určitou naději, že za chyby úředníků nebudou už tolik pykat.
K "oblibě" země jako cíle žalob přispívá podle expertů i pro zahraniční firmy výhodná smlouva o ochraně investic s Nizozemskem. Tu využívá k stížnostem na Česko řada nespokojených podnikatelů, kteří v Nizozemsku často sídlí.
Je Česko i nadále arbitrážním "otloukánkem"? Daří se ministerstvu financí plnit záměr a odradit podnikatele od žalob? Která odvětví jsou v současnosti pro Česko nejrizikovější?
Na tyto a další otázky odpovídá Ondřej Sekanina, advokát, který se specializuje na investiční arbitráže.
Online rozhovor
Proč ještě nebyl nikdo patřičně potrestán za to, že stát zpackal arbitráž? Je to špatným nastavením odpovědností, nebo to je "klasická česká vyčůranost"?
Dobrý den, proč stát vůbec na arbitráže přistupuje? Nebylo by lepší se soudit u běžného soudu? Díky za odpověď.
Státy typicky zakotvují možnost investiční arbitráže v mezistátních dohodách o ochraně a podpoře investic, jejichž účelem je podpora mezinárodního investování, tj. zajištění přílivu investic do ekonomiky hostitelského státu. Jednoduše řečeno, chceme-li zahraniční investice, nabízíme - mimo jiné - arbitráž. A k druhé otázce: Když investorovi hostitelský stát nějak poškodí investici, a investor by se domáhal nápravy u soudů hostitelského státu, hrozí reálné nebezpečí, že soudům by se nechtělo rozhodnout proti svému vlastnímu státu. Proto je existence nezávislé mezinárodní arbitráže pro investory důležitá.
Dobrý den, všichni přece víme, že minimálně polovina těch arbitráží pochází od původem českých púodnikatelů - zrovna ta první jmenovaná - a jsou výsledkem velkého promyšleného tunelu, v němž figuruje Krejčíř a další osoby. Ta třetí jmenovaná je podobný případ. Proč hospodářská policie v tomto směru nepátrá a veřejnosti se neposkytují informace?
Velká část dohod o ochraně a podpoře investic je skutečně nastavena tak, že poskytnou ochranu i domácím investorům, pokud si vlastnictví vyvedou do zahraniční před vznikem problémů. Jestli je to dobře nebo ne, o tom by se dala vést dlouhá diskuse. Pokud ale někdo zahájí investiční arbitráž řekněme ze "spekulativních" důvodů, stát na to může při své obraně v arbitráži poukazovat, a předloží-li dostatečné důkazy, rozhodci mu popřejí sluchu. Přesně z takových důvodů Česká republika v nedávné minulosti jednu arbitráž vyhrála.
Dobrý den, v kterém momentu se soukromý spor mezi privátními subjekty přenese na stát, který přebírá zodpovědnost? Nelze v případech, kdy stát prohraje, vymáhat náklady zpět po viníkovi?
Dohody o ochraně a podpoře investic typicky poskytují ochranu investorům jednak proti aktivním zásahům státu, ale také proti tomu, když stát neochrání investici před zásahy třetích osob, například konkurentů investora. Jinými slovy, investor je chráněn i před pasivitou státu. Proto v investiční arbitráži lze žalovat například i na průtahy v soudních řízeních, kde oběma stranami sporu jsou soukromé osoby. A k druhé otázce: Pokud stát v investiční arbitráži prohraje, měl by samozřejmě hledat konkrétní viníky pochybení, za která byl v arbitráži odsouzen. To je ale spíše otázka domácího českého práva, nikoli mezinárodní ochrany investic.
Důvody prohrávaných arbitráží mohou být pouze dva: naprostá neschopnost státních úředníků a/nebo zločinný úmysl. Je to důsledek stavu, kdy státní úředníci jsou postaveni nad zákon a neodpovídají za škodu, kterou způsobí. 1/ Co vidíte jako hlavní příčinu tohoto kriminálního stavu? 2/ Jaká jednak náprava do budoucna a dále potrestání viníků již prohraných arbitráží jsou možné? 3/ Jak vyloučit komplot sporných stran u uměle vyvolaných arbitráží ke škodě českého státu?
Toto bohužel nejsou otázky pro experta na ochranu investic. Pokud někdy někde došlo ke "komplotu" státních úředníků a žalobce v arbitráži, je to v první řadě otázka pro orgány činné v trestním řízení a odborníky na trestní právo.
Píšete, že jedním z důvodů je smlouva o ochraně investic s Nizozemskem. Můžete jednoduše vysvětlit, v čem tkví její nevýhodnost pro ČR? Kdo ji uzavíral a proč se ji ještě nikdo nepokusil změnit? Děkuji.
Nedá se jednoduše říci, že ta dohoda je pro ČR nevýhodná. Tím, že poskytuje investorům dobrou ochranu, může přispívat k tomu, že se u nás rozhodnou investovat, a tím k rozvoji naší ekonomiky. Pokud by pak někdo chtěl tu dohodu měnit, bylo by k tomu třeba souhlasu obou smluvních stran, tj. jak ČR tak Holandska.
Pane doktore, vlada nedavnym rozhodnutim vykrocila smerem ke zruseni podpory solarnich parku. S ohledem na rozestavene velke projekty, ktere jiz investori nestihnou dokoncit, obavate se prilivu investicnich arbitrazi?
Záleží samozřejmě na konkrétních změnách současného režimu. V obecné rovině tady ale toto nebezpečí určitě je a není malé.
Dobrý den,
dle Vašeho názoru, mají BIT v době našeho členství v EU ještě nějaký smysl? Myslíte, že by jejich vypovězení mělo nějaký podstatný dopad na množství zahraničních investic směřujících do ČR?
Děkuju
S pozdravem
Dohody o ochraně a podpoře investic zatím smysl mají i v rámci EU. Přinejmenším proto, že zatím za ně neexistuje v právu EU žádná náhrada. K druhé otázce: akademici po celém světě se přou o to, zda existence dohod o podpoře a ochraně investic olivňuje množství investic nebo ne, není to asi úplně jednoduše měřitelný fenomén. Situace se také určitě mění v čase. V dobách, kdy dohod o ochraně a podpoře investic nebylo tolik jako dnes, jejich význam byl určitě větší. Dnes jich po světě existuje přes dva a půl tisíce. Dle mého názoru ale mají při rozhodování investorů význam i dnes.
Nevýhodná smlouva s Nizozemskem - píšete, že pokdu by ji jednostranně Česko vypovědělo běžela by ještě 10 let. Není to i tak relativně "přijatelná" cena za odstranění té nevýhodnosti. Namísto vynákládání spousty prostředků a času na snahu se dohodnout.
To bychom se nejprve museli shodnout na tom, že ta dohoda je pro ČR skutečně nevýhodná, podporuje-li - alespoň teoreticky - příliv investic do naší ekonomiky! A investiční arbitráž může být také vnímána jako žádoucí nástroj kultivace státní správy, zejména pokud domácí nástroje nejsou dostatečné nebo selhávají. Toto je třeba oficiální postoj mexické vlády k investičním arbitrážím.
V arbitrážích bývá velmi často vymáhán "ušlý zisk" - chápu, že investor může požadovat vynaložené investiční náklady. Není vymáhání ušlý (a doposud tedy nerealizovaného a v zásadě fiktivního) zisku tak trochu nestoudné? Je toto ve světě běžné?
Ušlý zisk nelze vysoudit vždy, ale jen v určitých situacích. Jinak je to ale běžné a ušlý zisk můžete vysoudit i podle českého práva v domácím sporu, který nemá s ochranou investic co do činění.
Jestli to ne ní tím " absolutní nedoikonalostí systému " , že po roce 89 jsou politici a úředníci zbaveni osobní zodpovědnosti. Před revolucí byl politik zodpovědný za svůj resort a každé čtvrtletí se zodpovídal za svůj resort, na vedení KSČ. Pokud promrhal prostředky byl vyvozen postih, nejen na ministerské úrovni, ale i na stranické úrovni, což bylo nejspíš mnohem horší. Pokud došlo vlivem špatného rozhodnutí, šel doslova sedět za rozkrádání majetku v soc. vlastnicví, a byl společensky odsouzený. Dnes není žádná zpětná kontrola a nikdo se nemusí zodpovídat nikomu.
Ozázke zní: existuje vůbec nějaká účinná kontrola ministerstev a politiků ?????
Pokud ne proč nebyla za 20 let zřízena ???
Předem děkuji za odpověď Dalibor
Jistě existuje kontrola na úrovni českého práva. Jestli je dostatečně účinná, to přesahuje meze této diskuse. Ale je třeba si uvědomit, že jedním z nástrojů této kontroly je právě na úrovni práva mezinárodního i investiční arbitráž. Ta sice poskytuje ochranu jen omezenému okruhu subjektů, ale je velmi účinná.
Parlamentní vyšetřovací komise vedená poslancem za ČSSD Křečkem zjistila, že i ve 2. arbitráži proti Lauderovi mohla ČR vyhrát, stejně jako té 1. Nebýt ovšem toho, že z ministerstva financí vedeném Bohuslavem Sobotkou dodali k arbitráži podvržené dokumenty znevýhodňující ČR. Proto ČR musela Lauderovi zaplatit 10 miliard Kč a komise předala případ k vyštření policii.
Dotaz - jak dopadlo vyšetřování? A proč Bohuslav Sobotka za utracených 1 000 Kč každého z nás dosud nenese zodpovědnost?
O tom bohužel nemám dostatek informací, abych to mohl jakkoli komentovat.
Nepřipadá vám, že problém spočívá v tom, že se v ČR nedá oddělit politické rozhodnutí od úředně správního?
Odpovím Vám možná v malinko obecnější rovině. Jedním ze specifik mezinárodněprávního režimu ochrany investic je to, že porušení standardů ochrany zahraničních investorů může založit i jednání, které není v rozporu s právem hostitelského státu. Ochrana tedy dopadá i na situace, kdy je sice "liteře zákona" učiněno zadost, avšak fakticky jsou sledovány nějaké, řekněme osobní či postranní zájmy...
1. ODS uvažuje v budoucí důchodové reformě o zřízení státem ovládaného důchodového fondu.
2. V případě změn v oblasti stavebního spoření se uvažuje o ztrátě výlučnosti pro stavební spořitelny poskytovat tento produkt. Také nově chystaný zákon (zdanění st. příspěvků a úrokových výnosů) stavební spořitelny určitě znevýhodní.
Mohl by se stát v této souvislosti obávat arbitráží od soukromých penzijních fondů, stavebních spořitelen, potažmo jejich mateřských bank?
Vše záleží na tom, jaké ty připravované změny nakonec budou. Ale v obecné rovině tu opět nebezpeční arbitráží je, pokud se opatření dotknou podnikatelských subjektů ze zahraničními vlastníky ze zemí, se kterými má ČR dohody o ochraně a podpoře investic. Je třeba si ale uvědomit, že tyto dohody nechrání investory před všemi změnami k horšímu. Stát má volné ruce při regulování ekonomického života na svém území, a dohody o ochraně a podpoře investic stanovují jen jakýsi rámec ochrany proti extrémním situacím.
Jak se podle Vás nyní chová stát v arbitrážních řízeních? Podařilo se mu v posledních 2 letech opravdu nás vymanit z pozice otloukánka? A kde byste viděl tu hlavní příčinu vzniku arbitráží? - špatná legislativa, liknavost úředníků, neznalost...?
Z pozice "otloukánka" se primárně nevymaníme tím, že stát zlepší svou obranu v investičních arbitrážích, ale tím, že zlepšíme fungování státní správy, aby nevznikaly důvody pro zahajování dalších arbitráží.
Co se týče těch příčin vysoké žalovanosti České republiky, už se o nich mluvilo - z těch exaktnějších: vysoká míra zahraničního kapitálu, transformace ekonomiky, korupce..., z těch méně exaktních: například české švejkovství ve špatném smyslu toho slova...
Myslite, ze je mozne dosahnout zmen nekterych "problematickych" smluv tak aby byly kvalitneji chraneny zejmena proti ceske "vycuranosti", ktera uz nas v arbitrazich stala prinejmensim jednotky ale spis uz desitky miliard korun? (tj proti modelu kdy cesky podnikatel presune sve sidlo do jedne ze zemi z kterou takovou dohodu z CR maji).
Dale me zajima jestli by vam davalo smysl vypovedet tyto bilateralni dohody vsem clenskym zemim EU s odvolanim na evropske pravo a legislativni ramec dany nasim clenstvim v EU?
Některé dohody o ochraně a podpoře investic jsou skutečně formulovány tak, že chrání investora například pouze tehdy, když má podnikatelské aktivity nejen v hostitelském státu, který žaluje, ale také v tom druhém státu, kde má sídlo. Tím se má předejít tomu, že se ochrany domůže někdo ze třetí země jenom tím, že si v zemi, která má dohodu s hostitelským státem, založí prázdnou společnost. Tak lze samozřejmě teoreticky změnit všechny dohody o ochraně a podpoře investic, které uzavřela ČR, ale musela by se na tom nejprve dohodnout s těmi ostatními státy, se kterými ty dohody uzavírala.
Co se týče toho, zda evropské právo poskytuje alternativu dvoustranným dohodám o ochraně a podpoře investic, domnívám se, že zatím nikoliv. Evropská komise na tom ale, zdá se, usilovně pracuje...
Proč si Česko zadělává na arbitrážch kvůli totálni likvidaci fotovoltaické branže a znehodnoceni investic domacich i zahranicnich investoru ve výši nekolika biliónů korun? Nebylo by lepší postupovat rozvazneji?
Postupovat rozvážněji je zcela jistě žádoucí, ale snad je předčasné mluvit o totální likvidaci. Jak už jsem uváděl, dohody o ochraně a podpoře investic nesvazují hostitelským státům zcela jejich "regulatorní ruce." Česká republika může režim výroby solární energie měnit, a to i nepříznivě pro investory, avšak pouze v určitých mezích a do určité míry. Posuzování těchto mezí není jednoduché, ale jsou-li překročeny, nastupuje mezinárodněprávní odpovědnost hostitelského státu - v tomto případě nejen podle dvoustranných dohod o ochraně a podpoře investic, ale také podle mnohostranné dohody o energetické chartě ("Energy Charter Treaty").
