Hlavním tématem prvních dní nového roku je zdražování. Guvernér Zdeněk Tůma ale upozorňuje, že tím rozhodně nekončí éra rekordní prosperity. V rozhovoru pro HN mluví i o tom, proč nás nijak neohrožuje odklad eura a o zvyku českých prezidentů ohlašovat nominace do Bankovní rady ČNB na poslední chvíli.
HN: Souhlasíte s prezidentem, že "žijeme asi v nejlepším období naší země, v jakém jsme kdy žili"?
Netroufl bych si dělat paralelu s posledními sty nebo dvěma sty lety... Pokud ale tu historii vezmu z pohledu posledních padesáti let, tak nelze než souhlasit. Věřím ale, že to bude platit i pro rok 2008. Daří se nám velmi dobře. Už se nashromáždily pozitivní efekty za celé desetiletí. Ekonomika si vede velmi dobře od chvíle, kdy se vynořila z minirecese koncem devadesátých let.
Největší nejistota teď přichází z Ameriky
HN: Čím bude výjimečný rok 2008?
Nemyslím, že by se nějak zásadně změnil pohled na českou ekonomiku. Nejvýraznější asi bude jednorázový vzestup cen. Po dlouhé době, kdy už jsme téměř zapomněli, že by inflace mohla růst rychleji - natož aby se ocitla nad naším cílem - se to děje. Budou to ale jednorázové změny.
HN: Proč vlna zdražování přichází zrovna teď?
Prostě se to sešlo. V minulosti jsme měli svým způsobem štěstí, že se scházely trendy, které tlačily inflaci dolů. Ať už to byly výkyvy kurzu koruny, nízké ceny ropy, klesající ceny potravin nebo konkurence na maloobchodním trhu související s nástupem řetězců. Řada těch věcí už odezněla. Teď přichází spíš šoky, které tlačí na vzestup cen. Vládní reformy, které jsou sice správné, ale z našeho pohledu trochu nešťastně načasované. To ale není žádná kritika. Vyšší DPH zvedne ceny. Doznívá vzestup spotřebních daní u cigaret. Do toho přichází zdražování potravin.
HN: Současné zdražování je zvláštní. Ceny nežene vzhůru vyšší poptávka, spíš globální trendy a zásahy vlády. Co proti takovému zdražování může ČNB udělat?
Patří to mezi oblasti cenového vývoje, kde můžeme těžko něco dělat s tím prvotním impulzem pro růst cen. Je klíčové, abychom dali najevo, že nedovolíme přelití do inflačních očekávání.
HN: Inflační očekávání, to je především tlak na vyšší platy. Lidé vidí, že rostou ceny a chtějí od svých zaměstnavatelů vyrovnat. Už to pozorujete?
Vzhledem k tomu, že se očekávala vyšší inflace, tlak na platy byl trochu vyšší než v předcházejících letech. Nezdálo se mi ale, že by se chystaly nějaké platové excesy.
HN: Centrální banka se ocitne mezi dvěma silnými tlaky. Zdražování vás bude tlačit k vyšším úrokům, sílící koruna naopak proti nim. Na co dáte větší důraz?
Klíčová je stabilita cen ve střednědobém období. Koneckonců, když jsme se před časem dostali do jednorázové deflace, tak jsme už nešli dál s agresivními tahy v měnové politice. Už jsme nešli pod sazbu 1,75 procenta. Věřili jsme, že jednorázové vlivy odezní - a skutečně odezněly.
HN: O roce 2008 se také mluví jako o roce po ekonomickém vrcholu. Jak lidé pocítí zpomalení?
Nijak zásadně. Drobné zbrzdění by se podle našich odhadů mělo projevit na pomalejším růstu spotřeby domácností. Vyšší inflace přibrzdí růst reálných příjmů. Očekáváme však jen velmi mírné zpomalení růstu. Dokážu si představit, že se v roce 2009 znovu zvedne, poté co odezní inflační šok.
HN: Ve Spojených státech i v řadě zemí Evropské unie jsou vyhlídky pesimističtější. Obávají se dopadu americké hypoteční krize. Jak světová ekonomika ovlivní tu naši?
To jste zmínili jednu z největších nejistot. Největší dilema pro centrální banky je, že pořád není jasné, jak silné bude přelití krize z hypoték do celé americké ekonomiky. Ta dosud vypadá jako dvourychlostní. Problém je v oblasti bydlení, ale zbytek pořád jede a vypadá to, že je to nezastavitelný proces. Zatím se počítá s tím, že k určitému přelití krize dojde. Otázka je, jak bude silné. Na to odpověď nemáme. Berme to jako jeden z hlavních otazníků letošního roku.
HN: Jak se dopady americké hypoteční krize mohou projevit u nás?
Velká nejistota teď ovlivňuje hlavně finanční zprostředkování. Banky budou opatrnější, budou se snažit smazat ztráty, které utrpěly. Projeví se to nižší ochotou poskytovat úvěry. Pokud jde o dopady na Česko: ani naše banky nakonec nemusí zůstat zcela stranou, i tady by se mohla projevit větší opatrnost půjčovat. Pokud finanční krize ovlivní Německo jako našeho největšího obchodního partnera, musíme počítat s tím, že to poznamená i naši ekonomiku.
HN: Kolik budeme koncem roku platit za dolar a za euro? Bude pokračovat posilování koruny?
Není pochyb, že probíhá reálné přibližování české ekonomiky k bohatším zemím. Odhady reálného zhodnocení koruny na rok 2008 - 2012 se pohybují mezi 1,5 a 3 procenty ročně. Buď se budeme přibližovat sílící měnou, nebo vzestupem cen. Letos se to bude odehrávat hlavně přes inflaci. Umím si představit, že k žádnému výraznému posilování měny dojít nemusí.
Euro nám vyšší životní úroveň nepřinese
HN: Teď jsme viděli záběry z Kypru a Malty, které přijaly euro. Kdy ho budeme mít v Česku?
Svět by se nezbořil a česká ekonomika také ne, kdybychom euro přijali v roce 2010. A stejně tak se nestane žádné drama, když to bude u příležitosti stého výročí české koruny, tedy v roce 2019.
HN: Takže na životní úroveň a růst ekonomiky to nebude mít žádný vliv?
Lidé nebudou ani chudší, ani bohatší. Prostě se vše přepočítá do eur - ceny, majetky, platy. V jakém kurzu se to bude přepočítávat, je v zásadě jedno.
HN: V čem je tedy problém?
Odborná debata je víc o tom, jestli nám víc škodí výkyvy kurzu, což tvrdí vývozci, a já rozumím, že je to pro ně nepříjemné. Na druhou stranu nám posilování měny pomáhalo držet nízkou inflaci a úrokové sazby. Vývozci říkají, že pro ně je inflace předvídatelnější, takže by jim nevadilo, kdyby byla o dva tři body vyšší a sbližování s Evropou by probíhalo tímto kanálem. V médiích a v širší veřejnosti se bohužel debatuje hlavně o tom, jestli s eurem dojde ke zdražení nebo ne.
HN: A na tom je něco špatného?
To je naprosto špatný argument. Pokud dnes není veřejnost nakloněná euru, tak je to proto, že se lidé spíše bojí zdražování. O tom to vůbec není. Jádro pudla je odbornější a na to, kdy přijmout euro, jednoznačná odpověď není, a spočítat to nebudeme umět nikdy. Primárně je to politické rozhodnutí. Teď máme shodu v tom, že s ohledem na relativní křehkost parlamentní většiny není dobré zavázat se k nějakému termínu. Ale je to jak o politické vůli k reformám, tak k euru. Premiér říká, napřed musíme vyřešit reformy, ale pak se bude muset postavit i k otázce eura. A já cítím na straně ODS určitou nevyjasněnost názorů k této otázce.
HN: Politici teď často citují argument, že koruna bude stále posilovat a když počkáme, tak bude výhodnější kurz a po přepočtu dostane každý více eur.
Pokud o tom mluví politici, tak by bylo dobře, aby o tom mluvit přestali. Ten argument je špatný.
HN: Ale ovlivňuje názor veřejnosti.
Bohužel. Lidé by si měli uvědomit, že jestli euro přijmeme s kurzem 26,50 nebo 25, tak nebudou ani chudší, ani bohatší. Je jedno, jestli to přepočtu teď nebo za pět či deset let.
HN: Jenže kdyby koruna oslabila, tak se může stát, že lidé euro chtít nebudou a budou si chtít počkat na silnější kurz?
Nebo naopak, apetyt po euru je možná relativně omezený i proto, že máme poměrně stabilní korunu a i přes určité výkyvy jde jedním směrem. Pomáhá to utvářet stabilní prostředí. Pokud by došlo k výraznému oslabení, chuť po euru by třeba i stoupla, protože by lidé mohli zapochybovat o stabilitě koruny. Jenže to je takové "kdyby chyby". Pokud já říkám, že si umím představit rok 2010 i rok 2019, tak ne proto, že bych říkal, že máme čas a nemusíme dělat reformy. Naopak, znamená to, že české autority musí být schopny dodat takovou hospodářskou politiku, která povede ke stabilnímu prostředí a ekonomika bude odolná i vůči vnějším šokům.
HN: Není ale přece jedno, jestli hodnota konkrétního bytu bude po přepočtu vyjádřena 80 tisíci eur nebo 100 tisíci eur.
Ten výnos, kterého budeme dosahovat teď nebo za pět let, je dán vývojem fundamentálních veličin. Reálný výnos bude dán výkonností ekonomiky. Jestli si byt koupím teď nebo potom, je v zásadě jedno, protože fakticky bude výnos aktiv stejný.
HN: A není přibližování Evropě přes kurz pro společnost přijatelnější?
Proč?
HN: Protože to nebude budit dojem zdražování.
Ale my se nebavíme o inflaci 10 procent, ale o tom, jestli namísto dvou procent nebude čtyři. Kdybychom teď zafixovali kurz a měli inflaci 4,5 procenta, tak to není výrazem nějaké nerovnováhy.
Prezident by měl být transparentnější
HN: Prezident Václav Klaus bude v únoru jmenovat nového viceguvernéra, koho se chystáte přivítat?
To je na prezidentovi. Jen z hlediska procedury se zamýšlím, jestli by to nemohlo být transparentnější. Na druhou stranu je jasné, že tento prezident ani jeho předchůdce to nikdy nehlásili dopředu. Není triviální shodnout se na tom, jak by to mělo probíhat, ale já si větší transparentnost představit dovedu. Také by se vždy mohlo poděkovat těm, kteří odcházejí, což se v případě paní Erbenové a pana Fraita nestalo.
Ale oba prezidenti se drželi jednoho důležitého principu, že proces nebyl zpolitizován a nikdy nešel do ČNB nikdo s politickou minulostí. To přispělo k vnímání centrální banky jako apolitické instituce.
HN: S vámi prezident své kandidáty konzultuje?
Nikdy to se mnou nekonzultuje. Pokud vím, tak mezi mým předchůdcem a prezidentem Havlem jistá komunikace probíhala, i když si prezident pochopitelně podržel své právo rozhodnout. Faktem je, že když jsem byl jmenován já, tak to bylo něco jiného, protože šlo o mě samotného, takže předběžné konzultace neprobíhaly. S několikadenním předstihem mi bylo oznámeno, jaký je návrh a nepředpokládalo se, že bych byl proti. U stávajícího prezidenta šlo v jednom případě zase o mě.
HN: Vy jste to ale věděl dopředu...
No nevěděl, já jsem se to tak různě dovídal, že to někde pan prezident říká. Ale když mi pan kancléř Weigel volal, že mám přijít na Hrad, tak jsem se ptal, jestli si jdu pro jmenování nebo pro poděkování. Jaksi mi zapomněli oznámit, že se mnou pan prezident počítá dál. Ale to, že se mnou obsazení bankovní rady prezident nekonzultuje, mě nijak netrápí. Důležitý je ten princip apolitičnosti, a to je dostatečné plus.
