Skandál obchodníka francouzské banky Société Générale (SG) Jérôma Kerviela pronikl i do české politické debaty. V úterní diskusi prezidentských kandidátů pravil Václav Klaus, že jeden případ vytunelování jedné francouzské banky činí polovinu transformačních nákladů našich 90. let (měřeno podle celkové ztráty Konsolidační agentury).
Rozdílů je ale řada. Je doložitelné, že Kerviel se nikterak neobohatil. Banka utrpěla ztrátu skrze desetitisíce drobných obchodů, protože sázela na jiný pohyb akciových indexů, než jaký nastal. Oproti tomu lze označit značnou část českých "transformačních ztrát" za prachobyčejné krádeže.
Bankovní regulace
Ale zpět k samotné SG. Vzrušující na celém případu pana Kerviela "judisty se sebevražednými sklony" je leccos: od gamblerské povahy aktéra až po to, jak se na to všechno přišlo. Jsou tu ale i věci, které mají jakýsi obecnější přesah.
Předně je třeba zmapovat, jaký měl případ vliv na jeden z nejprudších propadů akcií v historii. Tři dny - od pondělka do středy - banka likvidovala pozice v rozsahu desítek miliard eur otevřené Kervielem. Tím patrně ovlivnila prudkost pádu akcií. Nelze ani vyloučit únik informací. Banka věděla o celém případu od pátku (a v plném rozsahu od soboty). Možná se na trzích jaksi tušilo, že v SG může být odhalen velký problém.
Pak je tu problém vztahu k akcionářům. Když banka věděla o problému od víkendu, proč nejprve tři dny uzavírala pozice, a pak je teprve uvědomila?
Největší změny ale jistě způsobí případ na poli bankovního dohledu. Ten se dnes soustředí především na dodržení regulatorních účetních ukazatelů. Ale nepochybně se od nynějška bude více koncentrovat na samotné procesy a nastavení systému kontrol.
Jenže dohled nikdy nebude všemocný. SG zaměstnávala nejinteligentnější lidi z nejlepších škol, ale možná na to paradoxně doplatila. Pokud na Kerviela nepřišli stejně inteligentní kontroloři, vnější a vnitřní auditoři, těžko ho objeví státní zaměstnanec z dohledu...
Třetí věc: vydrží ve funkci nejvyšší šéfové? Jakou případ nastavuje kulturu? V tom je Francie velmi specifická. Vše se bude odvíjet od toho, jestli má SG šanci přežít jako samostatný subjekt. A ač je banka soukromá, politici do toho budou mluvit. Francie je Francie.
Chvála dovolených
S vtipným postřehem přišel úterní vydání deníku The Wall Street Journal: kdyby byl Kerviel nucen vybírat si řádně dovolenou v délce alespoň jednoho týdne, přišlo by se na jeho jednání a otevřené pozice dříve.
Kerviel si ale bral volno maximálně na několik dní a i během nich do práce občas docházel. A banka to tolerovala. Pokud by jím otevřené obchody a pozice vyřizoval po určitou dobu někdo jiný, brzy by "nesrovnalosti" musel objevit.
Existuje přitom precedens. Když v roce 1995 způsobil jeden obchodník japonské bance Daiwa ztrátu ve výši 1,1 miliardy dolarů, přišlo se na to, že si nevybral dovolenou více než deset let...
Co na to dcera KB?
Jaké mohou mít otřesy v mateřské SG vliv na naši Komerční banku? Jistě by pocítila, kdyby se "matka" stala obětí převzetí jiným ústavem. Ještě týden před propuknutím skandálu ze SG sice pronikaly informace, že má zálusk na německou Commerzbank. Nyní se ale může sama stát cílem převzetí. Zájem by měl určitě tradiční francouzský rival BNP Paribas.
Řeč je i o britské bance Barclays, která nedávno neuspěla v boji o nizozemskou ABN Amro. Mimochodem: kdyby francouzskou banku získali Britové, šlo by o průlom, protože ve většině velkých západních zemí zůstává bankovnictví doménou národního kapitálu.
SG zatím získala "překlenovací půjčku" od "konsorcia" bank JP Morgan a Morgan Stanley. Od začátku má ale v úmyslu nabídnout akcionářům tzv. preferenční úpis akcií, kterým bude navýšen kapitál a zachována vlastnická struktura. Pokud ale neuspěje, může prodat nějakou dceřinou společnost (nejspíše ruskou Rosbank).
Kdyby se Francouzi rozhodli prodat KB, kdo by se mohl stát zájemcem? Nabízí se Citibank, ta má ale velké ztráty spojené s hypoteční krizí. Do hry by tak mohla vstoupit i Unicredit nebo Raiffeisenbank. Prodej KB však pořád není pravděpodobný.
