Mirek Topolánek to řekl úplně jasně a natvrdo: Na euro v roce 2012 zapomeňme. "Chceme být dobře připraveni a učinit naprosto seriózní politické rozhodnutí," prohlásil včera premiér.
Pokud Maďarsko stihne spravit svůj rozpočet tak rychle, jak právě slibuje, budeme poslední ve střední Evropě. Eurem se bude možná dřív platit i v Sofii. Ta slova padají ve chvíli, kdy 80 procent firem v čele s velkými exportéry chce mít euro co nejrychleji.
Premiérův výrok je třeba brát vážně. Přesný překlad totiž zní: má vláda neudělá reformy tak rychle, abychom splnili podmínky pro přijetí eura dřív. Změnit to může jen rychlý Topolánkův pád a radikální reforma důchodů a zdravotnictví. Nic takového se však nerýsuje.
Takže je prozíravé nepočítat s eurem dřív než za pět let. Co nám čekání dá a co vezme? Vláda, centrální banka a podle průzkumů i většina lidí si myslí, že nemáme co ztratit. Vývozci a řada ekonomů, například Jan Švejnar, naopak varují, že čekání se vymstí.
Pro rychlou výměnu jsou čtyři argumenty: atraktivní kurz pro vývozce, stabilita, snadné obchodování a cestování a tlak na reformy. Stejně podstatné, ale méně citované jsou tři argumenty pro vyčkávání. Česká ekonomika stále není s evropskou příliš sladěná, a protože ceny jsou výrazně nižší, euro by přineslo vyšší inflaci. Ale především - dokud koruna sílí, rychle bohatneme.
Přesné datum, kdy se posilování změní v pád, je ale velmi těžké odhadnout. Právě mezi těmito mantinely musí vláda den E najít.
Prvním argumentem pro časné přijetí eura je udržení nízkých, atraktivních cen pro vývozce. Česká ekonomika je na nich závislá (export tvoří 66,9 procenta HDP), takže by to pomohlo nejen exportérům, ale celé zemi k vzestupu. Vývozci tlačí na rychlou výměnu koruny za euro, aby se neodehrála v příliš pevném kurzu. Pokud by se měnila při 27 korunách za euro, budou se na evropských trzích prosazovat snáz než při 25 korunách.
Euro znamená jistotu kurzu
Získají jistotu, už se nebudou muset zamýšlet, jak se vyrovnávat se vzestupy a pády měny. Většina českého zboží totiž míří právě do Evropské unie. Odpadne tak jedno velké riziko.
Jenže silná koruna, přestože to na první pohled nevypadá, vývozcům i prospívá. Je pro ně posilovnou. Nutí je, aby se v mezinárodní konkurenci stále více snažili prosadit kvalitou a nápady než nízkou cenou. Stížnosti na pevnou měnu zastírají, jak se jim to daří. Za poslední půlrok se vývoz zvyšoval v průměru o 14,8 procenta, výjimkou nebyly měsíce se vzestupem o více než pětinu. A to srovnáváme s velmi silným loňským rokem, kdy ekonomika podle všeho dosáhla svého vrcholu.
Obchodní bilance je v historicky nejvyšších přebytcích. K nim samozřejmě přispívá i slabý dolar zaručující levné dovozy. Koruna proti němu posílila ještě více než euro. Kdybychom už dnes byli v eurozóně, měli bychom za dolary obchodovanou ropu i elektroniku dražší.
Ani rychle přijaté euro není pro vývozce jistotou, že už nebudou ztrácet pozice v mezinárodní konkurenci. Ceny v Česku jsou stále o 40 procent nižší než průměr Evropské unie. A budou se těm v dražších zemích přibližovat - buď posilováním kurzu, nebo růstem cen. Když první možnost po přijetí eura padne, budeme dohánět už jen zdražováním. "Přijetím eura přestanou klesat ceny dováženého zboží, což při stejně rychlém růstu dalších cen zvýší celkovou inflaci," upozorňuje Viktor Kotlán, hlavní ekonom České spořitelny. "Na zrychlení cen bezpochyby zareagují zaměstnanci oprávněným požadavkem na rychlejší růst mezd." A bude-li zrovna ekonomika v boomu, nezaměstnanost nízká a schopní lidé vzácní, firmám nezbude než vyhovět. To, co jim dosud ukrajovala ze zisků silná měna, jim teď vezmou vyšší platy.
Ve stopách Řeků, Španělů a Portugalců
Prudší růst cen po přijetí eura není žádnou papírovou teorií. Zažila ho většina chudších zemí, které doháněly bohatší a přijaly euro. V Řecku, Irsku, Portugalsku i Španělsku byla inflace o procentní bod vyšší než v bohatších zemích měnové unie.
V Irsku se v letech 1997 a 1998 zdražovalo o 1,7 procenta ročně. V prvních pěti letech, kdy se tam platilo eurem, dosáhla průměrná inflace 4,1 procenta. Člen bankovní rady ČNB Mojmír Hampl nedávno v časopise Euro upozornil, že při výrazném rozdílu v cenách, by mohlo euro zvednout inflaci v Česku o dvě až čtyři procenta.
Vyšší inflaci připouštějí i ekonomové, kteří zastávají co nejrychlejší výměnu koruny za společnou měnu.
Až zůstaneme poslední ve středu Evropy
Druhým pro jsou snadné obchody a cestování. Tady se obtížně hledají argumenty proti. Kdyby Česko zůstalo jediným místem střední Evropy bez eura, naše postavení to zhorší. Nabídnou-li sousedé stejné ceny a výkonnost ekonomiky, a k tomu euro navíc, dostanou přednost.
Zabývat se kurzem a vést účty ve více měnách je především pro globální firmy zbytečnou a velmi drahou byrokracií. Proč by platili za software ve dvou měnách a převody mezi účty?
Třetím pro je tlak na reformy. Argument je jednoduchý - bez popohánění se politici nepohnou dopředu. Tím tlakem, který dodává vládám reformní elán, bývá buď snaha vybřednout z krize či úpadku, nebo ambice stát se členem vybraného klubu. Tím prvním příběhem je Estonsko, které po pádu sovětského bloku velmi toužilo po úspěchu, nebo současná Francie, jež se po letech stagnace snaží vrátit mezi úspěšné země. Druhý scénář zažila celá střední Evropa, která se velmi snažila dostat do Evropské unie. Po vstupu opadl tlak i reformní elán. Jiné reformní scénáře Evropa posledních desetiletí nezažila.
Kalouskův eurobič na reformy
Právě proto prosazoval pevné datum přijetí eura ministr financí Miroslav Kalousek. Chtěl získat bič na reformy. Jasné datum by vytvářelo silný tlak. To by mělo smysl v případě, pokud by vláda skutečně považovala rychlé členství v eurozóně za prioritu, které chce dosáhnout za každou cenu a obětuje kvůli ní jiné. Pro Topolánkův kabinet jí však euro není.
Pevné datum navíc ztratilo na důvěryhodnosti. Už předchozí vláda Jiřího Paroubka slibovala, že eurem budeme platit v roce 2010. Byl to však nekrytý šek, protože se nepustila do žádných reforem, které by k přijetí eura pomohly. Podnikatelé jsou tak logicky ke každému dalšímu vládnímu slibu skeptičtí. Topolánkovo "euro až po reformách" tak alespoň nikoho nemate a znamená méně nejistoty než plané sliby. I kdyby vláda skutečně reformní elán měla, s většinou dvou hlasů přeběhlíků od ČSSD může těžko zaručit, že reformy projdou.
Zastánci odkladu eura mají tři vážné proti. První je podobnost (tedy spíš rozdíly) mezi českou ekonomikou a ostatními zeměmi eura. Česká národní banka pravidelně zkoumá, jak dalece už jsou sladěny ekonomické cykly a struktury hospodářství. Guvernér Zdeněk Tůma před časem trefně poznamenal, že pokud nechceme říct, že se Evropa a Česko vzdalují, "tak se určitě nepřibližují".
Evropa sází na služby, Česko na průmysl
Česká ekonomika byla v minulých letech na vrcholu boomu ve chvíli, kdy Evropa spíš přešlapovala. Když teď eurozóna sílí, Česko očekává mírné zpomalení. Zemím v různých periodách tak příliš nesedí jeden kurz a jedny úrokové sazby. Ostatním se příliš nepodobáme ani strukturou ekonomiky. Ve většině zemí eura stále sílí služby na úkor průmyslu. Česko bylo jedinou zemí, kde se v posledních letech odehrál pravý opak. Role průmyslových továren v ekonomice se v časech největšího boomu zvýšila. Na tento argument se ale při odkladu úplně sázet nedá. Šance, že by se Česko během pár let proměnilo v zemi bank, vědy či designu, není příliš reálná. To bychom museli euro odkládat při hodně optimistickém výhledu alespoň desetiletí. Vstup do měnové unie naopak může na proměnu ekonomiky tlačit.
Kolik eur si vyděláme, za kolik prodáme dům
Zásadním argumentem proti rychlému přijetí je bohatnutí posilováním koruny. Až ji vyměníme za euro, definitivně se ho vzdáme. Pak už se budeme bohatším a vyspělejším Evropanům přibližovat jen skutečným zvýšením výkonu a produktivity nebo právě vyššími cenami.
Snad ještě důležitější otázka než "kdy", je "za kolik". Čím výš koruna vystoupá, tím vstoupíme do měnové unie jako bohatší lidé. Ekonomové se shodují, že prostor pro posilování měny tady stále je.
Ceny i platy v Česku zaostávají za evropským průměrem víc než v ostatních zemích. Ve výkonu ekonomiky na jednoho obyvatele jsme na úrovni 80 procent Evropské unie, v produktivitě práce na 70 procentech. Ceny jsou na 60 procentech unie, ale platy jen na 35 procentech.
Jen pro srovnání. Slovinsko, které přijalo euro začátkem roku, je v HDP na obyvatele na 93,2 procenta unie. Ceny jsou téměř na 76 procentech a mzdové náklady na 54 procentech. Prostor pro posilování měny tam byl výrazně menší než v Česku.
Problém, kdy korunu za euro vyměnit, se nejlépe ilustruje na rodinných rozpočtech. Do eura se totiž ze dne na den převede vše: platy, termínované účty, stavební spoření, penzijní fondy, akcie. Průměrný plat je nyní 22 tisíc korun. Kdyby se euro měnilo za koruny dnes, bude to 815 eur. Pokud by koruna posilovala každý rok o pět procent (což centrální banka považuje za zpevňování, které ekonomika ustojí), vystoupá do roku 2012 na 21,85 za euro. Při takovém kurzu už by zmíněných 22 tisíc znamenalo 1007 eur, o čtvrtinu víc než dnes.
Podobné je to s bytem za dva miliony korun. Při současném kurzu by jeho prodej vynesl 74 074 eur, při zmíněném posilování by měl za pět let cenu 31 533 eur. "Bohatnutí kurzem je nejpodstatnější argument proti rychlému přijetí eura," přiznává jeden z nejhlasitějších zastánců co nejrychlejší výměny ekonom Tomáš Sedláček. Zároveň ale dodává, že po vstupu do měnové unie by naopak lidem mohly růst platy rychleji než bez eura. Jenže kus z vyšších příjmů jim sebere inflace. Bohatnutí pevnou měnou je proto výhodnější.
Riskovat a bohatnout, nebo vsadit na jistotu?
Risk spočívá v tom, že nikdo přesně netuší, kdy zpevňování skončí, a koruna naopak začne ztrácet. Dalším nebezpečím jsou finanční krize, které mohou náhle měnu položit. "Euro je jako povinné ručení na auto. Když jste v pohodě, nepotřebujete ho. Při nehodě se vám sakramentsky hodí," říká ekonom Jan Mládek z ČSSD.
Bohatnutí zpevňující korunou je silným argumentem, protože na rozdíl od jiných neodráží jen zájmy jedné skupiny hráčů v ekonomice.
Všechny argumenty pro a proti už leží na stole. Žádný zázračný test, z nějž by vypadlo ekonomicky nejvýhodnější datum, neexistuje.
Asi nejsofistikovanější zkoušku, zda by euro zemi sedlo, si v roce 2003 vymyslel pro Británii Gordon Brown. Test ministru financí (a dnes premiérovi) nakonec odpověděl "ne". Brown byl známý velmi rezervovaným názorem na vystřídání libry eurem. Test nastavil podle svých politických priorit. Stejně tak by se v nich asi odrazily názory české vlády.
Kdy a za kolik se s korunou rozloučíme, rozhodnou výhradně politici. Kdyby na rovinu řekli, že s eurem vyčkáváme, až využijeme všechnu dosud skrytou sílu koruny, bylo by to rozumné rozhodnutí. Čekání se nám ale může i vymstít. Forint se před třemi lety zhroutil, protože investoři ztratili víru, že si jsou Maďaři schopni dát dohromady rozvrácené veřejné finance. Z toho pádu se forint dosud nevzpamatoval. České veřejné finance jsou druhé nejhorší v Evropě - hned za Maďary. Posilování koruny se tak může rychle změnit v pád.
