Byl jednou jeden farmář a ten se jmenoval Patrik. Dlouho se mu dařilo a jeho farma vzkvétala. Potom však přišly zlé časy.
Patrik, který si toho hodně půjčil, najednou zjistil, že věřitelé po něm chtějí stále víc peněz na úrocích. Jeho potíží si všimli Helmuth a Francois. Zašli za ním na jeho statek a nabídli mu pomoc. Ale Patrik odmítl.
Žádné půjčky totiž nemusel hned splatit a doufal, že se do doby, než k tomu dojde, situace uklidní. Jenže Helmuth a Francois trvali na svém. Pozvali Patrika k sobě domů, lichotili mu, vyhrožovali, prosili a nepustili ho, dokud neslíbil, že si pomoct nechá.
Helmuth a Francois dobře věděli, proč to dělají. Ve skutečnosti to totiž byli oni, kdo Patrikovi půjčili, a teď měli strach, že nikdo nebude chtít půjčit zase jim.
Tento příběh dnes asi není nikomu neznámý. Přesně takhle totiž vypadá záchranná půjčka Irsku. To s půjčkou souhlasilo až po velkém nátlaku evropských lídrů.
Irsko sice má velký problém, jenže nemusí ještě řadu měsíců žádné půjčky splácet. Proč tedy Evropa spustila záchranný mechanismus?
Irské vládě i bankám půjčily banky z největších zemí Evropy. Velké množství irských dluhopisů má i Evropská centrální banka, která je nakupovala, aby zabránila panice. Nepovedlo se a teď na to doplácí. Proto se Evropa rozhodla jednat.
Pomoc z Evropy tedy není pro Irsko, ale pro Evropu samotnou. A na to si samozřejmě, jak jinak, zase půjčí. Teď to ještě může fungovat. Ale až se do skutečných problémů dostanou Helmuth a Francois: Kdo za nimi přijde s nabídkou na pomoc?
